Umění v čase krize

I/ Nejenže nikam neodjedete, ale nemůžete se s přáteli ani setkat. Chvílemi nesmíte ani vyjít z domu; a když už ano, jste nuceni zakrýt si tvář zdravotnickou rouškou a vyhýbat se ostatním lidem. Nemáte roušku? Pak musí posloužit provizorní náhrada, třeba kus starého trička uvázaný na provázku. Ať tak či onak, po návratu domů vás čeká pečlivé mytí a dezinfekce rukou. Venku totiž řádí neviditelný virus.

II/ Kdyby někdo podobnou situaci popsal před deseti lety, působila by nejspíš jen jako další, více či méně povedený námět pro dystopický film či román pracující s představou alternativní reality. Takové příběhy máme rádi, dokonce je vyhledáváme. Vzpomeňme na film Nákaza (Contagion, 2011) Stevena Soderbergha – nesledovali jsme jej tehdy se zaujetím a s jistým zvráceným potěšením? Byla to fikce, bezpečně uzavřená na filmovém plátně. Když se však v roce 2020 naplno rozhořela koronavirová pandemie, proměnila se podobná vyprávění v nepříjemnou skutečnost, která už k smíchu nebyla ani trochu.

III/ Ani pro umělce to nebyly dobré roky. Třebaže mohli – alespoň teoreticky – nerušeně pracovat, nesměli vystavovat a setkávat se s publikem. A přestože se mohlo zdát, že krize přináší množství nových podnětů k reflexi, museli i oni, stejně jako kdokoli jiný, čelit existenční nejistotě, obavám o vlastní zdraví i o zdraví svých blízkých. Kulturní život na sebe v těchto měsících vzal zvláštní podobu: byl náhle nesamozřejmý a křehký – a právě proto si mnozí znovu a naléhavě uvědomili jeho hodnotu.

IV/ Jednou z pozoruhodných událostí se stala série drobných výstav Monogramisty T.D, alias Dezidera Tótha (* 1947). Tento významný představitel umění konceptuálních tendencí připravil v letech 2021 a 2022 pro Památník Leoše Janáčka v Brně celkem šest přehlídek: čtyři představily nová díla vzniklá v bezprostřední reakci na proměněnou zkušenost světa, dvě se vracely k dosud nevystaveným starším pracím. Cyklus měla doplnit také Zimní událost, projekt, který se v Památníku periodicky opakuje od roku 2019 a který v kontextu celosvětové pandemie získal zvláštní, až kontemplativní rozměr.

V/ Základní myšlenky těchto výstav nyní shrnuje a rozvíjí katalog, jehož koncepci připravil přímo Monogramista T.D a který vydalo Moravské zemské muzeum. Každá jednotlivá výstava je zde uvedena reprodukcí původní pozvánky, následuje teoretický text od jednoho z přizvaných autorů (Jozef Cseres, Zbyněk Fišer, Radek Horáček, Tomáš Ingerle, Martin Stöhr) a celek uzavírá obrazová dokumentace. Nejedná se však o pouhý záznam již proběhlých událostí, ale o překvapivou mozaiku, v níž se jednotlivé výstavy znovu skládají do promyšleného a významově vrstevnatého celku.

VI/ V jednom textu se například dozvídáme o autorově pátrání po dnes nezvěstné typografické obrazové básni Vítězslava Nezvala a Karla Teigeho, známé pouze z černobílé reprodukce. Monogramista T.D ji na jedné z výstav zpřítomnil prostřednictvím barevných zvětšenin, které se nepokoušely o rekonstrukci originálu, nýbrž o jeho aktualizaci v současném vizuálním a myšlenkovém kontextu. Tento příklad ukazuje, že ačkoli je autorovo dílo často dáváno do souvislosti se západní neoavantgardou a mezinárodním hnutím Fluxus, neméně – a možná celoživotně – důležitým zdrojem inspirace pro něj zůstává český poetismus.

VII/ „CO JE NEJKRÁSNĚJŠÍHO V KAVÁRNĚ? ČERVENOBÍLE KVĚTINY Z PROTĚJŠÍ VERANDY.“ Tuto zdánlivě prostou pravdu lze číst jako poetickou formulaci principu, který Monogramista T.D ve svém díle opakovaně rozvíjí: nejkrásnější je to, co se v přítomnosti zjevuje prostřednictvím své nepřítomnosti. Jak silně muselo toto sdělení působit na diváka v letech pandemických zákazů a omezeného pohybu?

VIII/ Motiv „absence přítomného“ patří vůbec k autorovým klíčovým tématům. Na poslední výstavě, příznačně nazvané Andělský podíl, se Monogramista T.D rozhodl doslova zhmotnit prázdno. Učinil tak prostřednictvím tří obdélníkových pláten rozdělených na poloviny, z nichž jedna část je překryta rouškou. To, co se – podobně jako v případě alkoholu mizícího ze sudů, jemuž se mezi vinaři či výrobci burbonu říká „andělský podíl“ – proměňuje ze ztráty v kvalitu, autor vysvětluje lapidárně: „Maľba je oznam. Anjelský podiel robí z oznamu zvestovanie.“

IX/ Publikace tedy nepřináší pouze dokumentaci mimořádného uměleckého cyklu, nýbrž nabízí citlivou reflexi doby, v níž se otázka smyslu umění znovu stala závažnou. V tomto ohledu katalog Monogramisty T.D nepůsobí jako uzavřená kapitola pandemických let, ale jako otevřená výzva k přemýšlení o tom, co znamená umění ve chvílích, kdy se svět ocitá v krizi.