Civilizace odvozena od bájného krále Minoa, velkého bludiště a příšerného Minotaura je Evansův konstrukt. Nutno si připomenout, že Minojci sami sebe za "Minojce" nepovažovali. Ani Evans však nepřišel k tomuto označení zcela náhodou. Pochopitelně mu palácovité stavby svým charakterem připomínaly Minotaurův labyrint, zároveň se však zajisté nechal inspirovat starořeckými bájemi o Krétě a králi Minoovi, které začaly vznikat v následujících stoletích po pádu minojské civilizace. (2) Tyto příběhy lze považovat za pokus o porozumění existujícímu světu, který zahrnoval významné ruiny budov a podivné artefakty se kterými po-minosjká populace přicházela do styku. Byl to svět, který zahrnoval poněkud vzdálenou, nedokonalou vzpomínku na minulost, ale také něco, co bylo vnímáno jako velké a tajemné a nabízelo vzrušující možnosti pro vyprávění minulosti. Vzniklo tak množství mýtů opřádajících tento ostrov odvozených od krále Minoa a jeho potomků, jakým je například bájný příběh o Ariadně, Theseovi a Minotaurovi. Motiv býka se stal prakticky rovnítkem a symbolem minojského umění, jak je znázorněný na fresce s přeskakováním býka. Nemáme však žádná zobrazení lidské příšery s býčí hlavou ani labyrintu, ve kterém měl být uvězněn. Evans velice dobře znal klasické příběhy a mnohdy v nich hledal jádro pravdy. Ve skutečnosti byl Evans možná až příliš horlivý, když se snažil najít souvislosti mezi archeologickými nálezy z doby bronzové a pozdějšími řeckými příběhy. Mnoho z jeho identifikací "Minotaura" na pečetích se ukázalo býti znázorněním opic nebo koz. (3)
Minojské umění
Minojské fresky jsou v kontextu starověkého umění unikátní. Na rozdíl od Egypťanů nebo Mykéňanů z pevninského Řecka je pro minojské umění typická absence zobrazení jednoho mocného vládce nebo oslavy vojenské surovosti. Nevykazuje žádné známky svrchovaných vládců, což je v ostrém kontrastu se situací, která panovala ve zbytku tehdejšího světa. Minojské umění zajisté zobrazuje jistou vrstvu aristokracie, ale patroni nejsou v kompozicích zobrazováni jako nadřazené osoby. (4)
Vysoký podíl minojských uměleckých děl má pro nás hlubokou a trvalou krásu, založenou na naturalistickém ztvárnění světa, bohatého mořského i suchozemského života Kréty i dálných končin. Minojské umění je pravděpodobně tvořeno stejnou měrou virtuozity získanou fúzí mnoha kulturních stylů a technik ze sousedních kultur a obrovskou sebedůvěrou ve vlastní originalitu.
Při pohledu na minojské fresky se dnešní divák často neubrání pocitu, že jsou zvláštním způsobem moderní. V jejich jednoduchých, přesných tazích štětce, krásných figurách s úzkým pasem a stylizovaných, a přitom tak živých zvířat jako by se zrcadlila estetika, kterou Západ znovuobjevil až o tři tisíce let později. Minojské umění, stejně jako kykladské idoly nebo "primitivní kmenové" umění, byly ve 20. století inspirací pro řadu umělců. Zároveň bylo již od počátku vnímáno se zkušeností moderního umění. Sám Evans již na začátku vykopávek v Knossu mnohokrát popsal minojské umění i architekturu slovem "moderní". (5) Stejně často jako slovo moderní se objevuje ještě druhý výraz, kterým je slovo "dekorativní". Evansovo vnímání Minojců jako "moderní" civilizace bylo brzy obecně přijato. Edmond Pottier (1855–1934), francouzský historik umění, údajně při návštěvě Knossu pojmenoval jednu z fresek těsně po jejím objevení v roce 1901. Freska zobrazuje tmavovlasou ženu s rudými rty, při pohledu na niž Pottier konstatoval: "Mais, ce sont des parisiennes!" ("Ale vždyť jsou to Pařížanky!"). Freska je od té doby známá jako La Parisienne, přičemž její mnohé podoby bychom snad mohli najít v dílech Picassových. (6) Fakt, že Pottier vnímal ženu ze staré fresky tolik podobnou ženám, které znal z Paříže, podpořilo obecné vnímání minojského umění jako svým způsobem moderního.
Minojské umění často používá plynulé linie, rytmus a stylizaci, natolik blízké principům moderního umění 20. století. Býčí rhyton nebo figurky ptáků a jejich precizní, ale jednoduché a někdy až minimalistické zpracování jako by pocházely z dílny umělce 20. století. Minojci měli cit pro rytmičnost, proudění a lehkost, jejich umění často působí organicky a přirozeně. Moderní člověk v tom cítí "civilizovanost", kulturu blízkou našemu pojetí estetiky. Ne nadarmo pak v minojském umění vidíme Matissovu barevnost a jednoduchost forem, Picassovu schematičnost, éteričnost a půvab Klimtových žen nebo dekorativnost a ladné linie secese.
